Nová kniha Jiřího Siostrzonka, Jaromíry Knapíkové a Ondřeje Durczaka Pozor, vyletí ptáček! Nejstarší fotografické ateliéry v Opavě 1860–1948

Fotografická publikace Pozor, vyletí ptáček! s podtitulem Nejstarší fotografické ateliéry v Opavě 1860–1948 se snaží rehabilitovat regionální portrétní ateliérové snímky vznikající především jako výsledek fotografické živnosti a památeční médium. Kniha tak volně navazuje na trojici titulů stejných tvůrců Pohlednice z Opavy (2016, 2017 a 2018) využívající rozsáhlé sbírky historických fotografií Rudolfa Dybowicze. Kniha obsahuje bohatý obrazový doprovod dobových snímků včetně reprodukcí stylizovaných značek jednotlivých ateliérů na území Opavy v rozmezí let 1860– 1948.

Historička Jaromíra Knapíková ve svých textech charakterizuje konkrétní opavské fotografické ateliéry s jejich vývojem, majitelem, specifiky, situováním ve městě apod.

Vizuální sociolog Jiří Siostrzonek rozebírá především o společenský aspekt sledovaného tématu. Z jeho studie je pozoruhodná dobová charakteristika fotografování jednotlivých generací.

Ondřej Durczak zase připomíná hlavně technické prostředky a technologie včetně speciálních hlavodržek, úprav snímků, kuriózních dekorací nebo zásadního vynálezu – Petzvalova objektivu.

Pro všechny autory byl velký problém s hledáním textových materiálů a pramenů k ateliérové fotografické tvorbě v Opavě. Na rozdíl od jiných srovnatelných měst byla v Opavě po válce přerušena společenská a kulturní kontinuita. Došlo k vysídlení většinového německého obyvatelstva a řada artefaktů, dokumentů byla zničena nebo odvezena do Německa.

Klíčovým pramenem obrazové části publikace se staly tzv. vizitky, tedy technika a formát nejužívanějších ateliérových portrétních snímků, které znamenaly masové rozšíření tohoto média mezi širokou společnost.

Nechat si zhotovit podobenku znamenalo zažít významný společenský a rodinný obřad, jehož výsledkem bylo obrazové svědectví. Ateliérové portrétní snímky běžných občanů vznikaly z velké části mechanicky a pro fotografa byly zpravidla stereotypní prací. Autorský projev byl omezen na dokonalé zvládnutí řemesla případně stylizaci portrétovaného, začlenění rekvizit a výběr pozadí. Přesto i v dějinách fotografie mají tyto snímky své důležité místo právě pro radikální rozšíření portrétu nebo objevování a zdokonalování fotografické techniky a technologie. Neméně důležité jsou jako historický a ikonografický materiál.

Pro běžného čtenáře má obrazová část knihy především nostalgický nádech minulých časů a zároveň může potvrzovat jejich vědomí, že vyfotografovaní lidé se procházeli po stejných ulicích, parcích, náměstích jako nyní my, seděli v podobných kavárnách, chodili na výstavy, do divadla, kina a prožívali stejně radostné i smutné okamžiky. Svět je pro všechny stále stejně krásný.

0