Výstava Vladimíra Birguse ve Varšavě

16. 5. 2022 Po 08.24 od Ondřej Durczak | Aktuálně
01

1. Vernisáž výstavy Vladimíra Birguse, Stará Galeria ZPAF ve Varšavě, 28. 4. 2022, foto David Machac

Výstava Vladimíra Birguse ve Varšavě

Vladimír Birgus: Tenkrát na Východě

Varšava, Stara Galeria ZPAF, Plac Zamkowy 8, 28. 4. – 27. 5. 2022

24. února 2022 jsme se probudili v naprosto jiné realitě. Všichni jsme si najednou uvědomili, že naše iluzorní naděje opírající se o myšlenku, že všem záleží na míru, jsou teď v troskách. Vladimir Putin tyto naše naivní naděje bez váhání proměnil v trosky Charkova, Kyjeva, Mariupolu a mnoha dalších ukrajinských měst a městeček. Bezostyšní ruští politici nás na zpravodajských portálech neustále obelhávají a vnucoval nám smyšlenou skutečnost, která se nikdy nestala. Ti zkušenější z nás si však uvědomují, že to není nic nového. Dobře pamatují doby, ve kterých socialističtí inženýři rozvoje společnosti formovali život ve všech zemích tzv. východního bloku. A právě taková skutečnost pokrytá zašedlou rzí se na nás dívá z fotografií Vladimíra Birguse. Ukazuje nám svět, ve kterém triumfovala jednomyslnost národů vynucovaná hlavněmi sovětských samopalů.

Jak jsme se mohli dočíst v podtitulu výstavy, představuje „Fotografie z let, kdy se tak mnoho muselo a tak málo smělo“. Tato velice výstižná věta popisuje dobu, ve které se autor setkával s hrdiny svých černobílých fotografií. Soubor prezentuje výjevy pocházející ze 70. a 80. let minulého století. Všechny vznikly ve veřejném prostoru v různých socialistických zemích tehdejšího východního bloku. Na záběrech doprovázíme dav na tehdy povinně oblíbených oslavách státních svátků, kde lidé bezcílně zírají do dáli a ve tvářích mají paralyzující obojetnost. Nenajdeme zde radost ani spontánnost, všechno je zalité pouze šedou apatií. Na fotografiích vidíme dav, ale paradoxně každá osoba v něm působí velmi osaměle. Marně také hledáme nějaké mezilidské vztahy. Všechny tváře postrádají i nejmenší náznaky úsměvu.

Na jednom ze snímků najdeme člověka jdoucího do práce podél ocelové zábrany, za kterou vidíme obrovskou průmyslovou budovu, muž mezi prsty drží cigaretu a dívá se na nás. Máme tak pocit určitého rozhovoru, při kterém však nepadají žádná slova. Na dalším obraze jsou lidé stojící na betonovém podstavci. Vypadají jako pomník socialistické společnosti, na který se však díváme zezadu, tedy z perspektivy, kterou jeho tvůrci nepředpokládali. Tento způsob prezentace nám pomáhá uvědomit si intence Birgusových postřehů. Autor svým fotoaparátem nemíří ve směru, kterým se všichni dívají, tedy směrem, který určili tehdejší inženýři rozvoje společnosti. Neprohlížíme si skvělé stavby, nové továrny ani radostné průvody na jejich oslavu. Vidíme jinou skutečnost, díky čemuž si mnohem snáz uvědomíme absurditu, paradox a pokrytectví tehdejší doby. Socialistický člověk, který ve své nejlepší definici měl disponovat vztahy s jinými lidmi, je na těchto snímcích osamocený, potlačený a pasivní.

Pozornost si však zaslouží i to, že autor k tomuto člověku přesto neztrácí úctu. Právě naopak v jeho pohledu nalézáme empatii a pochopení. Nechybí v něm ani hluboká reflexe, která začíná otázkou: Proč? Právě tohle je největší hodnota, kterou si z výstavy Tenkrát na Východě odnášíme. Vladimír Birgus v nás tak nejen nad historickým „socialistickým člověkem“ zasel zrnko zamyšlení. Autor úvodu Birgusovy knihy Tak mnoho, tak málo Jiří Siostrzonek si správně povšiml, že „i dnes na ulicích měst, kde nás výlohy usmívajících se reklam zvou do chrámů konzumu, můžeme také v davu narazit na osamocené lidi“.

Jednomyslný svět, ve kterém je jedinec všeobjímající vládou zašlapáván do země, byl pro nás ještě před několika měsíci abstraktní a nereálný. Dnes se mu postavili neobyčejně odvážní Ukrajinci. Mnoho z nás je různými způsoby podporuje. Snad nám nebudou chybět nadšení a síly ani pro další pomoc. Pokud však k tomu dojde, vraťme se k fotografiím Vladimíra Birguse a připomeňme si, čím hrozí vítězství totality. V našem obraze osamoceného člověka se nám možná opět podaří najít motivaci k postavení se zlu.

Michał Szalast

Vladimír Birgus je fotograf, kurátor, historik fotografie, profesor a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Jeho fotografie byly prezentovány na 85 autorských výstavách a jsou zastoupeny v mnoha sbírkách (mj. v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Muzeu umění v Olomouci, Moravské galerii v Brně, Slovenské národní galerii v Bratislavě, Slezském muzeu v Katovicích, Národní knihovně a Evropském domě fotografie v Paříži, Muzeu Réattu v Arles, Muzeu Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Muzeu umění v Houstonu, Muzeu moderního umění v San Francisku, Muzeu umělecké fotografie v Tokiu, Muzeu umění v Jokohamě a dalších). Je autorem a spoluautorem 68 knih, mj. Tschechoslowakische Fotografie der Gegenwart (Kolín a Heidelberg 1990), Česká fotografická avantgarda 1918–1948 / Czech Photographic Avant-Garde, 1918–1948 (Praha a Stuttgart 1999, Cambridge/Mass a Londýn 2002), František Drtikol / Photographer František Drtikol (Praha 2000), Jaroslav Rössler – Czech Avant-Garde Photographer (Cambridge/Mass a Londýn 2003), Česká fotografie 20. století (Praha 2010), Na pierwszy rzut oka. Wybór czeskiej fotografii XX i XXI wieku Na první pohled. Výběr české fotografie 20. a 21. století / Na pierwszy rzut oka. Wybór czeskiej fotografii XX i XXI wieku / At First Sight. A selection of Czech photography from the 20th and 21st centuries. (Olomouc a Opole 2016), Jindřich Štreit: Village People (Berlín a Praha 2020) a Česká fotografie v datech 1839–2019 (Praha 2021). Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v celé řadě muzeí a galerií. např.: Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918–1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha, Mnichov 1998–1999), Akt v české fotografii (Praha, Olomouc, Moskva, Paříž, Cáchy, Poznaň, Vratislav, Ksiąź, Opava, Bratislava, Athény, Jindřichův Hradec a Varšava 2000–2009), Česká fotografie 20. století (Praha 2005, Bonn 2009), Tenkrát na Východě. Češi očima fotografů 1948–1989 (Praha 2009), Intimní svět Josefa Sudka (Paříž a Ottawa 2016–2017), Avantgardní fotograf Jaromír Funke (Praha, Paříž, Frankfurt nad Mohanem a Olomouc 2017–2018), Václav Podestát: Tak blízko, tak daleko (Praha 2022). Monografie: Tomáš Pospěch: Vladimír Birgus. Cosi nevyslovitelného / Something Unspeakable (KANT, Praha 2003), Štěpánka Bieleszová: Vladimír Birgus. Fotografie 1972–2014 / Photographs 1972–2014 (Muzeum umění v Olomouci a KANT, Praha 2014), Danuta Kowalik-Dura, Adam Mazur: Vladimír Birgus. Fotografie / Photographs 1972–2017 (Slezské muzeum, Katovice 2017).

obrazek 2. Kurátor Michal Szalast, předsedkyně Svazu polských umělců fotografů Jolanta Rycerska a Vladimír Birgus

obrazek 3. Výstava Vladimíra Birguse ve Staré galerii ZPAF ve Varšavě

obrazek 4. Výstava Vladimíra Birguse ve Staré galerii ZPAF

obrazek Vladimír Birgus, Leningrad, 1982

obrazek Vladimír Birgus, Ostrava, 1989

obrazek Vladimír Birgus, Praha, 1981

obrazek Vladimír Birgus, Praha,1986

obrazek Vladimír Birgus, Riga, 1982

obrazek Vladimír Birgus_Benešov,1982

obrazek

0

Novinky

Předběžný termín první konzultace v novém akademickém roce pro studenty proběhne na Horní Bečvě 7.–9. 10. 2022.
Logo ITF, nové

Vyhledávání

Zadejte frázi, kterou chcete vyhledat. Zadáte-li více slov, budou nalezeny pouze texty, které obsahují všechna tato slova.

www.photorevue.com

Webarchivováno
Národní knihovnou
ČR

loga ke stažení