Fotografické fragmenty slezských pustin. O výstavě fotografií Jiřího Žižky

Fotografické fragmenty slezských pustin

Jakub Guziur

Letmé ohlédnutí za výstavou fotografií slezského dokumentaristy Jiřího Žižky v opavském Kulturně-uměleckém prostoru KUPE (7.4.‒15.5. 2022)

V budově bývalé vodárenské věže v bezprostředním sousedství opavského východního nádraží, která dnes slouží jako kulturní středisko a fotografická galerie, představil Jiří Žižka (1982) ‒ pedagog působící mj. na Katedře výtvarné výchovy PdF OU ‒ výběr z dosud neukončeného cyklu dokumentárních fotografií Fragmenty Těšínského Slezska a Ostravska. Program fotografické galerie vzniká ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě, k jehož absolventům Žižka patří. Formativní vliv výrazných osobností ITF, Vojtěcha Bartka (1942‒2013) a Jindřicha Štreita (1946), byl v dřívějších dokumentárních cyklech Jiřího Žižky jasně patrný, což dokládají např. mezi lety 2000 a 2002 realizované fotografické záznamy zanikání bývalých dělnických kolonií v Ostravě-Vítkovicích a Hrušově nebo fotografie pořízené na přelomu první a druhé dekády nového tisíciletí, které empaticky zachycují svět za zdmi opavské Psychiatrické léčebny. Štreitovský humanistický postoj k dokumentární fotografii je zřetelně přítomen rovněž ve vystaveném cyklu, který vzniká nepřetržitě od roku 2013. Život ve zpustošeném prostředí Těšínského Slezska (Horní Suchá, Stonava, Třinec, Petřvald, Doubrava, Karviná-Louky) a na několika místech Ostravy (Hrabůvka, Mariánské Hory, Hulváky) Žižka představuje jako nejistý stav, v němž je stejnou měrou přítomna hrozba konečného zániku i příslib obrody. Žížka se zde podle vlastních slov pokouší „vizualizovat emoce zdejšího regionu i svoji vlastní zkušenost“; podobně jako se před časem Jindřich Štreit sžíval se Sovincem, proniká dnes Žižka postupně pod povrch života ve Stonavě v blízkosti Karviné, kam tento ostravský rodák před deseti lety přesídlil. Jeho fotografický cyklus tak zaznamenává nejen prudké proměny životního prostředí, ale také prohlubování zkušenosti, narůstající srozumění se svébytným životem a duchem místa. Žižkovy subjektivně pojaté dokumentární fotografické záznamy se v některých případech ocitají na hranici volné tvorby. Zejména tyto snímky připomínají myšlenky Charlese Baudelaira o úloze moderního umělce, který má z profánního, přechodného a nahodilého „vyhmátnout veškerou poetičnost,“ z povrchního vydobýt „utajenou krásnu, kterou do něj bezděky vkládá život,“ z „pomíjejícnosti vyprostit věčnost.“ (Baudelairův esej „Malíř moderního života“ je citován v překladu Jana Vladislava.)

Jiří Žižka: Fragmenty Těšínského Slezska a Ostravska

Kulturně-umělecký prostor KUPE, 7.4.‒15.5. 2022

Kurátor: David Macháč

0