Václav Podestát: Za fotografií do Arles

001 Zahájení výstavy 50 let deníku Libération v klášteře Montmajour, foto Václav Podestát

Letošní, už 54. ročník fotografického festivalu v jihofrancouzském Arles nabízí veřejnosti 45 výstav v kurátorském výběru současného ředitele Rencontres de la Photographie Christopha Wiesnera a Aurélie de Lanlay. Podobně jako v předchozích letech také i v koprodukci s Majou Hoffmann, švýcarskou sběratelkou umění, mecenáškou umění, také zakladatelkou a prezidentkou Nadace LUMA.

K žurnalistické fotografii se letos vztahuje výstava k výročí padesátiletého trvání deníku Libération v podmanivých prostorách kláštera Abbaye de Montmajour. Připomenutí francouzské historie prostřednictvím významných osobností politického nebo kulturního života. K výběru výrazných titulních obálek periodika vedoucí fotografického oddělení deníku Libération v letech 1981–1986 Christian Caujolle vzpomínal na jednu nepřehlédnutelnou příhodu: „Když zemřel Jean-Paul Sartre, měl jsem telefonát od šéfredaktora: Přines nám všechno, co můžeš. Volal jsem Henri Cartier-Bressonovi, kontaktoval jsem všechny agentury, šel jsem za Brassaiem a Giséle Freundovou. Všichni znali fotografii Sartra v siluetě, která byla před lety publikována v Nouvel Observateur, možná i ve France Observateur. Autorství záběru bylo připsáno André Saint-Paulovi. Snímek dostal celou stránku jako poctu Sartrovi a jeho vztahu k tisku. Svým způsobem to byl začátek plakátových titulních stran Libération. Před dvaceti lety jsem byl na workshopu v Budapešti a potkal tam litevského fotografa Antanase Sutkuse. Přijel s kufrem fotografií, kufrem klobás a několika lahvemi vodky. Ukázal mi své práce a tam jsem mezi jeho snímky uviděl sérii Sartra a jeho družky Simone de Beauvoir v litevských dunách. Do té doby jsem netušil, že právě on je autorem toho památného záběru a nikoliv Saint-Paule,“ zdůraznil Caujolle.

002 Komplex Nadace Lumy a Parc des Ateliers v Arles, foto Václav Podestát

Při cestě do Arles se přímo nabízí první zastávka v komplexu věže LUMA nadace, nepřehlédnutelné moderní stavbě od Franka Gehryho. Hostí dosud nejrozsáhlejší výstavu díla Američanky Diany Arbusové. Soubor 450 černobílých záběrů, zahrnujících práce neznámé i ikonické, je kurátory záměrně instalován jako labyrint konstrukcí a zavěšených fotografií v temperovaném sálu, což umožňuje opakované prolínání – i prohlížení děl v různých vrstvách i výškách. Pro nepoučeného diváka je výraznou nevýhodou absence chronologického toku tak zásadního díla světové fotografie.

003 Z výstavy Gregory Crewdsona, foto Václav Podestát

Nový soubor Gregory Crewdsona, výrazné postavy současné americké inscenované fotografie „Eveningside“ je představen v navazujícím pavilonu komplexu Nadace Luma a během zahajovacího týdne festivalu, na počátku července, byl provázen i několika komentovanými prohlídkami. Společně s promítaným filmem, dokládající stále dokonalejší přípravy a nedostižnou profesionalitu početného štábu, ne nepodobného hollywoodským studiím, je možné nahlédnout na precizní přípravy každého záběru, které ovšem (společně s dalším souborem o osamělých postavách, odstavených vozidlech a dalších atributech v lesních porostech borovicových lesů, vznikající během posledního desetiletí) více rezonují v rovině technické preciznosti, méně v obsahovém podtextu, jak tomu bylo u starších souborů ze začátku fotografovy kariéry.

004 Deníky imaginací filmových tvůrců, foto Václav Podestát

K filmům odkazuje festivalový výběr například snímků polaroidových přátel Wima Wenderse nebo deníky a fotografická alba osobností spjaté s filmovým plátnem (v plném výčtu: Joël Bartoloméo (1957), Christophe Berhault (1958), William S. Burroughs (1914–1997), Stan Brakhage (1933–2003), Pedro Costa (1959), Robert Duncan (1919–1988), George Hackathorne (1896–1940), Arthur Hornblow (1893–1976), Derek Jarman (1942–1994), Jim Jarmusch (1953), Jess (1923–2004), Stanley Kubrick (1928–1999), Bertrand Mandico (1977), Chris Marker (1921–2012), Marie-Laure de Noailles (1902–1970), Christian Patterson (1972), John Truwe (1915–1981), Agnès Varda (1928–2019), Jane Wodening (1936)).

Francouzská filmová režisérka, scenáristka, dokumentaristka, označovaná v encyklopediích za jednu z předchůdkyň, představitelek francouzské Nové vlny, Agnès Varda je v Arles připomenuta mimo jiné i instalací podmanivých černobílých snímků s podtitulem „od fotografie k filmu“, vzniklých v období druhé polovině 40. let 20. století. Tehdy zaznamenávala každodenní život v jihofrancouzském městě Sète v duchu humanistického dokumentu na čtvercový formát negativu.

005 Instalace fotografií a malířských děl Saul Leitera, foto Václav Podestát

006 Chromatické disrupce Dolores Maret, foto Václav Podestát

K dalším výrazným výstavním počinům letošního festivalu se zařadila i výstava emotivně laděných, převážně barevných fotografií Saul Leitera, jehož fotografické, ale i malířské, emotivně laděné dílo vznikající převážně mezi 50. až 70. lety minulého století proniká stále více na veřejnost i díky knižním vydáním. K objevným projektům z oblasti barevné fotografie patřila také přehlídka od Dolorès Marat (Chromatické disrupce).

007 Instalace mozaik Zofie Kulik, foto Václav Podestát

Středoevropskou fotografii zastupuje letos v Arles polská fotografie prostřednictvím obrovských montáží Zofie Kulik. Leckdo je mohl vnímat jako velké, černobílé vitráže, jiní je pozorovali jako symetrické obrazce. Na rozdíl od nákladného přípravného štábu výše připomenutého Crewdsona si Kulik musela při realizacích rozměrných děl, vztahujících se k dobově politickým i osobním reflexím vystačit s prostornou fotokomorou a nůžkami.

008 Přehlídka severské fotografie v kostele sv. Anny, foto Václav Podestát

Arleská festivalová nabídka rezonuje také v oblasti experimentálních přístupů. To platí například u lucemburské výstavy Daniela Wagenera „In opus Incernum“ nebo u reflexe politických otázek výstavou „Mezi zdmi“ o změnách života běžných obyvatel Teheránu mezi roky 1956–2014, rovněž tak i u akcentovaných genderových témat. K těm se vztahuje například výstava sedmnácti autorek z Dánska, Finska, Islandu, Norska a Švédska, nazvaná „Søsterskap“ (jedna z vystavených prací od Emmy Sarpaniem je i letošním logem festivalu) nebo divácky přitažlivé nahlížení do skrytých životů „crossdressers“, mužů, jež svojí skutečnou identitu museli před sedmdesáti roky v americké společnosti skrývat.

009 Diptychy Nicole Gravier v Národní škole fotografie v Arles

Konceptuální systematičnost vykazovala v sále Národní školy fotografie přehlídka Nicole Gravier. Fotografie se jí stala nástrojem k analýze a dekódování anonymních, populárních nebo každodenních obrazů. Podle doprovodného slova kurátorky výběru Damarice Amao oscilují pozorovaná díla (koláže, instalace i publikace) mezi konceptualismem, vtipným pop artem a autobiografickou fikcí. Výstava podnítila i vznik řady místních studentských projektů.

Pokud se festivalový návštěvník dostatečně rozladil čekáním v dlouhé frontě na cestovní jízdenky u jediné otevřené přepážky nádražní budovy, mohl mentálně pookřát v nedalekém industriálním prostoru, když vedle odložených plastických soch, log odvátých festivalových časů (když výtvarné řešení festivalu měl na starosti grafik Michel Bouvet) zavítal na výstavu Erica Tabuchiho a Nelly Monnierové „Šedé slunce, Atlas přírodních regionů“. Pestrým kaleidoskopem barevných obrazů typologického charakteru staveb, příbytků, reziduí v krajině, zobrazuje tato dvojice území Francie již od roku 2017 zábavnou i sociologicky obsažnou formou, která našla i vydavatelskou odezvu již v několika svazcích.

010 Soubor Aam Aaastha Charlese Frégera, foto Václav Podestát

Fotografický projekt Charlese Frégera se neobjevuje na festivalu letos poprvé. V roce 2016 zde byl k vidění soubor „Yokainoshima“ o japonských rituálních maskách a figurách, letos autor tvůrce nabízí souborem „Aam Aastha“, který vznikl v Indii mezi roky 2019 až 2022. Na předešlé práce logicky navazuje, je totiž součástí Frégerovy budované série o maškarách. Prostřednictvím kostýmů se aktéři pečlivě stavěných záběrů z Indie stávají skutečnými, časovými inkarnacemi bohů, mění vzhled, podněcují změny svého postavení a tato obrazová rešerše následně rezonuje u diváků snad nejen svoji exotičností, ale i proklamovaným politickým podtextem – tolik odlišnými zvyklostmi od evropských.

011 Soubor Děti řeky Yohanny Lamoulère v parku u antického amfiteátru, foto Václav Podestát

V parku, těsně sousedícím s antickým amfiteátrem, hostícím po několik večerů projekce a diskuzní fóra bylo možné pozorovat „Děti řeky“, soubor Yohanny Lamoulère. Vznikl jako rozsáhlá zakázka, zadaná agenturou Ministerstva kultury pro fotožurnalisty, kurátorsky zaštítěná Bibliothèque Nationale de France. Výchozím bodem pro projekt byl objev neobydleného ostrova, v deltě řeky Rhôny v Camargue, následovalo rozhodnutí o dokumentaci odvíjejícího se příběhu na 812 kilometrů dlouhém území.

012 Variace portrétů Igora Stravinského od Arnolda Newmana, 1946, součást výstavy v Muzeu Réattu

Kdo zavítá do muzea Réattu může v sousedství muzejních exponátů, na zdech i v prostoru instalovaných, putovat svěžím výběrem ze sbírky fotografických portrétů Florence a Damiena Bachelotových. Ta dodnes zahrnuje už tisícovku položek od různě výrazných osobností světové fotografie.

013 Výstava soutěžních fotografických knih (v popředí kniha Kurs od Mariusze Foreckého), foto Václav Podestát

014 Logo letošního arleského fotografického festivalu se snímkem od Emmy Sarpaniem, foto Václav Podestát

015 Hodnocení portfolií a vydavatelské prezentace (na snímku galerista a vydavatel Thomas Gust)

016 Výstavu japonské fotografie bylo možné v Arles shlédnout mimo hlavní festivalový program, foto Václav Podestát

Arleský festival proniká za hranice regionu návštěvnickým zájmem, ale i rozrůstajícími se satelitními výstavami v několika dalších francouzských městech. Zahajovací týden mezi 3. až 9. červencem přivedl do historických uliček opět početné návštěvníky. Výstavy jsou přístupné až do letošního 24. září.

Václav Podestát

0