Šedá romantika

Výstava přibližuje práce čtyř slovenských a jednoho českého autora mladší generace, studentů nebo nedávných absolventů Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě. Tito umělci se ve své práci nejrůznějšími přístupy vztahují k reflexi soudobého veřejného prostoru i neurčitých industriálních prostředí na pomezí města a krajiny. Všechny fotografie na výstavě tématizují – navzdory své barevnosti – šedou. Ta je zpřítomněna jen výjimečně přímo, spíše ji nacházíme zastoupenu přes krajinu předměstských betonových suburbií, katalogizaci přírody v archivním systému nebo ve všední den na panelovém sídlišti.

Maroš Krivý zobrazil industriální krajiny s vertikálně i horizontálně nahuštěnými a vzájemně se prostupujícími vrstvami vizuálních i kulturních kontextů. Snímek je jimi obvykle zahlcen ve všech částech obrazu. Strukturu obrazu prostupují vrstvy různě výškově a architektonicky vytvářených domů, všudypřítomné dopravní značky, sloupy, které horizontálně křížují dráty, zábradlí, ploty, dopravní cesty, rozvody plynu nebo teplé vody. Čtyřminutové video Tomáše Wernera a fotografie k němu, může být připomínkou subverzivní rošťárny z dětství, ale současně zpřítomňuje rozporuplný pocit chodců na bratislavských ulicích náhle atakovaných světlem – neurčitým nebezpečím a faktem, že jsou vytrženi z anonymity, je na ně upozorňováno. Práce současně hravě reaguje na fotografie Gregory Crewdsona nebo Philipa Lorcy diCorcia. Agáta Marzecová paroduje encyklopedickou metodu. Sestavila abecedně uspořádaný atlas soudobé, poněkud instantní nebo zadrhnuté přírody. Yan Renelt v pěti obrazech přesadil na webových mapách výrazné prvky příměstských nákupních center do intaktní, lidskou činností pravděpodobně dosud neovlivněné přírody. Silvia Senčeková tématizovala šedou nejbezprostředněji – v barevnosti svých fotografií, i v nevýrazné zástavbě, „nearchitektuře“ finských měst.

0